zápis 3

9. listopadu 2014 v 17:34 |  6. ročník
Deníčku! Jak já jsem hloupá... Posledních pár dnů bylo snad to nehorší co mě potkalo. Mylím, že tenhle zápis bude jeden z nejdelších co jsem kdy psala. Nemůžu spát, mívám křeče, je mi každou chvíli blbě a to jenom kvůli uniteru a duchovi, co nám dal hloupý úkol, že nám může věřit. Ale pokud chvilku vydržíš, tak ti to povím popořádku.

Od té doby, co odešli bystrozoři se hradem line divná atmosféra. Po hradě se objevuje prášek, cizí duch kvílí, profesoři nejsou ve své kůži a myslím, že to platí i o těch pár, co se tím zabývají a chtějí uniterum získat zpět a dát ho na patřičné místo. Mezi těch pár patří hlavně Ammy, Alice, John, Matt, Jerry, Hayley, Kath a dokonce i já. Naši mrzimorští udělali skupinku, Kath s Mattem druhou. Mrzimorští věří panu Thorinsonovi, kterému věřím i já a spolupracujeme teda vlastně spolupracovali jsme a Kath s Mattem spolupracují s Alertem. Tomu bych jí osobně moc nevěřila, když jsem viděla pohledy na uniterum když ještě bylo tam kde bylo a taky Ammy mi něco říkala. Vypadá to, že uniterum chce a těm dvoum pomáhá jenom kvůli tomu, aby oni našli uniterum a jemu ho přinesli přímo do rukou. Vlastně, jsem se ani nezmiňovala o sobě. Kam vlastně patřím nebo nepatřím. Sama to nevím, jsem jenom takový prostředník co tam houby dělá a jenom si spojuje věci. Teda myslím si to o sobě. Moje seběvědomí už není ani na 50% z toho, co bývávalo. Navíc jsem to dneska.. vlastně včera asi zkazila tak, že se to ani vrátit zpátky nedá.

S Kath a Mattem hledáme uniterum. Jeden duch o něm ví a dokonce ví kde je. Jeho první požadavek, aby s náma mohl mluvit byl takový, že jsme měli zjistit jeho jméno a kdo vůbec je. Zjistili jsme to.. teda Kath a Matt. Ještě někdy před tím jsme se snažili najít Barona a nebo Šedou dámu. Baron se nikde neukázal. V podzemí prostě není jak všichni říkají. Tak jsme hledali Šedou dámu. O té jsme se dozvěděli, že se zdržuje v horních patrech a nebo v knihovně. No, ani si nemusíš domýšlet co nás čtyři napadlo. Vloupili jsme se do knihovny. Je to tak. Hledali jsme dámu, ale nikde nebyla. Ta by totiž něco o tom prokletým kameni mohla něco vědět. No, asi po půl hodině jsme to vzdali. Už bylo hodně pozdě a tak jsme si šli všichni na kolej lehnout.

Den na to jsem těsně před večerkou potkala Alice s Jerrym. Chtěli po mně pomoc, protože viděli prášek, co vedl k truhlám. Neumějí druhý odemykací, tak jsme se tam šli mrknout. Samozřejmně jsme zase na nic nenatrefili. Až najednou když jsme vylezli z té předsíňky se tam objevil ten duch. Říkal, že pokud neznáme jeho jméno, tak že s námi mluvit nemůže. Já to jméno věděla ale před těma dvěma jsem ho říkat nechtěla. Stejně mi nic jinýho nezbylo. Vykřikla jsem jeho křestní, po nějaké době i přijmení. Zarazil se a prohlížel si jednoho po druhým. Začal vykřikovat něco ve smyslu, že nemáme věřit profesorům a že nám nevěří. Dal nám další úkol. To byl ten kámen úrazu. Dal nám za úkol sebrat panu Thorinsonovi z kabinetu jednoho pavouka co tam má. Je to jejich milovník. Věděla jsem to moc dobře. Měla jsem dvě možnosti a to buď se s ním domluvit, a nebo se mu tam vloupat a pavouka vzít. Po nějaké době se u truhel objevila i Kath. S tou jsme pak šli k Thorinsonově kabinetu a jednoho pavouka jsme mu sebrali. Teda spíš já. Kath má z pavouků hrůzu. Potichu jsme se vplížili po odemčení dvěří dovnitř. Já otevřela víko od akvárka, kde ti pavouci byli a pomalu do akvárka natáhla ruku. Jeden z nich na mě skočil a kousnul mě. Měla jsem chuť vykřiknout, ale věděla jsem, že by to byl průšvih. Rychle jsem čapla pytel co jsem měla v kapse, přehodila ho přes pavouka a rychle a jemně jsem ho vykroutila z ruky. Kath pak rychle zavázala pytel a padali jsme z kabinetu pryč. Než jsem se vzpamatovala, po tom kousnutí mě ruka pálila a strašně moc bolela. Začalo to napuchat a mě bylo strašně špatně. Vlastně doteď mi je špatně. Běželi jsme rychle k ošetřovně s doufáním, že ten pavouk nebyl nějak moc jedovatý. Křeče se stupňovali a byl v tom i šok. Po těch co byli kolem jsem zvládla zařvat ať běžej pro nějakýho profesora. No, naneštěstí přiběhl Thorinson, co všechno poslal na koleje kromě mě, Kath a Matta. Do jeho kabinetu mě doslova dotáhli. Prof nevypadal zrovna přívětivě. Asi jsme ho naštvali. Nějakým způsobem zjistil, že já a Kath jsme se k němu vloupali a sebrali mu pavouka. Nejdřív Kath zapírala, ale nakonec jsme se přiznali. Nejspíš jsme ho pěkně zklamali. Teda co se mě týče to je 100%. Dal mi nějakej flakonek kterej měl utlumit křeče, abych pravdu řekla, asi před hodinou jsem ještě křeče měla. Ale to je jedno. Mám pocit, jako kdybych zklamala všechny kolem sebe. Včetně mě. Stydím se za sebe. Dneska bychom měli jít k Thorinsonovi na kobeřeček. Myslím, že bude chtít srozumitelný vysvětlení... Nejspíš mě odevzdání prefektského odznaku nemine.... Už je k ránu deníčku, Ani nevím, co bych ti měla dál psát. Jsem tak nějak vyčerpaná. Horší je, že nezamhouřím ani oka. Chíli mi je zima, chvíli zase vedro. A trápí mě svědomí. Bojím se jít k Torinsonovi na kobereček. Navíc, když nevím, co po nás bude chtít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama