zápis 1

17. ledna 2015 v 18:04 |  7. ročník
Deníčku, je brzy k ránu, sedím na lavičce v šatně na hřišti. Na jedné straně je Rosie, která nevypadá moc klidně, na druhé straně spí v rohu Richard a na druhé straně laviček Matt. Nevím co se to dneska vůbec stalo. Mám v hlavě zkoupstu zmatků. Celou noc jsem kvůli tomu nespala...
Dala jsem se do řeči s Mattem někdy po večeři, když odcházel z tréningu. Je to prefekt a pak nás teda napadlo, že projdeme hrad spolu a zkostrolujeme, jestli nikdo neřádí na chodbách. Nikdo nikde, Matt řekl, jestli si někam nesedneme protože ho bolí nohy, sloulasila jsem a tak jsme šli nejblíž, kde byly nějaké lavičky. Bylo to na střeše. Bylo to zvláštní. On byl zvláštní, takovýho jsem ho ještě nikdy neviděla a je mi z toho smutno. Když jsme zjistili, že už máme po prefektské večerce, řekl mi, jestli nezalezeme do nějakého klubu Bradavického časopisu. Souhlasila jsem. 5íkal, že možná někde u sebe ve věcech vyhrabe nějaké víno a tak jsem řekla, že já můžu vyhrabat záložní lahev whisky, kterou jsem s sebou měla pro všechny případy na hradě. Pak už to šlo všechno triskem. Matt vypil skoro půl litru whisky. Nejspíš na alkohol není moc zvyklý. Začal mít všeljaké různé poznámky ve stylu, že všichni kterým se dá věřit odchházejí a další. Přišla i řeč na mě, ale nebudu předbíhat...
No, po nějaké době už po půlnoci na mě Matt najednou vybafnul, že už má dost těch řečiček a že bychom si měli jít někam pořádně užít, třeba si jít zalítat na koštěti. Souhlasila jsem, ani nevím co mě to napadlo... Je fakt, že i já jsem byla trošku přiopitá, ale měla jsem jenom půlku hrnku zatímco on si dal jeden a půl. Chtěl, abych se šla podívat na kolej, jestli tam náhodou nebude Rosie a Richard. Byli tam a tak jsem jim řekla, že je chce Matt vidět, že si chce trochu zalítat. Bylo na nich vidět, že váhají. Přecejenom bylo už dost pozdě. Nechala jsem jim chvíli na rozmyšlenou s tím, že já se běžela převlíct do pokoje. Tam byla Alice a Ammy, koukali na mě tak nějak všeljak. 5ekla jsem jim, že si jdu zalítat, vzala jsem na sebe ten dlouhý černý svetr. V tom mě Alice zastavila s tím, že takhle tam prostě nepůjdu a tak mi vrazila něco co měla na famfrpál. Jsem jí za to vděčná, protože venku už bylo vážně chladno. No, rychle jsem se sebrala a utíkala do spolky. Tam už na mě ti dva čekali a tak jsme vyrazili. Bála jsem se, že potkáme nějakého profesora, pořád jsme se každý ohlížel a drželi jsme se v co největší tmě to šlo.
Po nějaké době jsme dorazili k hřišti, zaklepali na dveře a tam už stál usmívající se Matt a vzal nás dovnitř. Potom nás táhl do šaten ať si sedneme a popovídáme si. Nebyla jsem proti, protože v podnapilým stavu lítat na koštěti asi není moc bezpečný. Jenže celá konverzace, při které jsem doufala, že proběhne v pohodě se dá se říct zvrtla. Matt měl zase připomínky na to, jak se cítí sám, jak je na hradě už čím dál tím míň lidí, kterým se dá věřit. V jednu chvíli jsem se ho vážně bála a asi jsem nebyla sama, když jsem v rohu koukla na stojícího Richarda a za ním byla Rosie celá rozklepaná a chytla se ho na moment za ruku. Viděla jsem, že ti dva by nejradši odešli. Taky jsem o tom v jednu chvíli přemýšlela, ale nechtěla jsem Matta nechat samotnýho, opilýho někde, kam se moc lidí nedostane. Tak jsme se teda všichni rozhodli, že tam zůstaneme. Všichni zasedli na lavičky, Richard po nějaké době usnul, Rosie mlčela a já koukala kamsi. Slyšela jsem, jak se Matt zvednul a někam kráčel. Koukla jsem na něj a měl namířeno ke mně. Děsilo mě to. Tušila jsem o čem začne mluvit. Říkal, co všechno udělal špatně, a že teď udělá něco co naopak udělá dobře. Řekl mi něco, co ve mě probudilo staré vzpomínky, které jsem chtěla zapomenout, ale vždycky zůstali někde uvnitř kde je každý jenom přehlížel. Po takové době a řekne mi něco takového jako že mě miluje.
Sakra deníčku chápeš to? Já už z toho začínám mít hlavu vedle... Co se to k sakru děje? Dlouho se ke mě nikdo nehlásil, z Dara se stalo kdoví co a pak najednou já a Jamie a do toho mi Matt poví tohle. Nevím co dělat, nejraději bych se vytratila zpátky do toho labyrintu s tím, že bych odtamtaď už nikdy nevylezla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama