zápis 5

17. ledna 2015 v 13:54
Milý deníčku, omlouvám se, že jsem do tebe takovou dobu nenapsala. Neměla jsem tolik času psát, tak napíšu až teď co se od poslední doby, co jsem ti napsala vůbec stalo. Na konci roku jsme našli Uniterum ve složení zhruba 9 lidí. Kath, Benji, Darius, já, Alice, Ammy, John, Matt a Jennifer.
Tento kouzelný kámen ukradl jeden z profesorů. Měla jsem zezačátku podezření na Alerta nebo někomu takovýmu, ale nakonec to byl profesor co učil formule. Ruythela. Spolu s uniterem a jedním mladým profesorem jako růkojmím se ukrýval v labyrintu nedaleko druhé zkouškové místnosti. Otevřel nám ho ten duch který byl spojený s Uniterem. Labyrint byl od začátku tajemný, muselijsme přijít na několik úkolů, hádanek a dalšího. Byla tam tma, chladno a stále nás tam něco sledovalo. Nakonec jsme zjistili, že to bylo jenom strašidlo, co to tam má hlídat či co. No vrátím se k tomu labyrintu.
Jako první úkol bylo přejít přes mříže. To těžký nebylo. Potom to byl ale těžší oříšek. Měli jsme přejít přes nějakou zátoku pomocí kostek, protože nakonci byl vchod dál až moc vysoko na to, abychom se tam vyškrábali. Po nějaké době jsme to ale zvládli, protože Alice měla jednu toerii, která zafungovala perfektně. Po dlouhém bloudění na patře u labyrintu, kde začínala být větší zima jsme pak našli mříže a za nima nás oslňoval oheň, zezačátku byl všude. Byl to ale pravý oheň, hřál a ozařoval okolí kolem sebe. Netušili jsme, zda ho uhasíme, ale nakonec se to povedlo a tak jsme tedy za sebou měli další úkol. Po nějaké době jsme pak dorazili k místu, které mi nahánělo největší hrůzu. Byla to slepá cesta nad propastí, která naštěstí byla nějakým kouzlem opatřená aby se nám nic nestalo. Přes to jsme se dostali pomocí hádanky, která byla na tabuli. Byla tam napsaná zvířata a čas- ten nám říkal jakým směrem se máme vydávat. Zvířata pak kolik kroků. Na konci té propasti, když jsme se všichni dostali nakonec dali jsme si pauzu. Já blbec jsem totiž spadla hned napoprvý a udělala si něco s kotníkem. Po dalším bloudění jsme po několika hodinách došli k další zastávce, která byla narafičená. Poznávání lektvarů, ostání se do klecí a použití pák na otevření dveří, co vedli dál. Všechny lektvary kromě jednoho jsme měli rozeznaný hnedka. Dlouhou dobu jsme jen tak bloudili a nevěděli do čeho jdeme. Asi o půlnoci jsme už všechno vzdali a rozhodli se, že půjdeme spát. Já samozřejmně byla u Dara. Spali jsme docela dlouhou dobu a pak zase se vydali na cestu labyrintem dál. Po bloudění po celém patře jsme našli schody vedoucí do dalšího patra. Tam to ale nebylo o moc lehčí, když přesně na konci tohoto patra zjistíte, že se musíte vrátit kvůli tomu, že jste na začátku někde něco zapomněli a brána dál se vám neotevřela. No, bolely z toho nohy docela dost. Kdbyž jsme se pak zase dobelhali nahoru na konec druhého patra, mohli jsme jít zase o pár kroků dál. Ale to už bylo náročnější, protože jsme před sebbou měli neviditelné bludiště. Nevěděli jsme jestli se dostaneme na konec. Nějak se to povedlo všem kromě Johna. Ten se někam zatoulal a pak se zase objevil. Po tomto labyrintu nás už čekali jenom místnosti se 4 dveřmi do dalších. Hroší bylo to, že jakmile jste se dostali do jiné místnosti, a chtěli jste se vrátit nešlo to. Bylo to tam začarované a jakmile jste vlezli do jedněch dvěří, bylo málo pravděpodobné, že byste se vrátili tam,, kde jste začali. Takhle jsme chodili x hodin ale nakonec se povedlo. Dostali jsme se nakonec, kde byl Ruythela, všude po mísnosti byly zakopávací pasti a uprostřed na podstavci Uniterum. Zatímco se všichni snažili porazit Ruythelu, já jsem si dala do hlavy jiný úkol. A to vzít uniterum a pak se všemi společně utéct ven z podzemí a předat uniterum tomu, čemu náleží. Napoprvé sebrat uniterum nebylo těžké. Prostě jsem musela najít skulinku, kde nebyly zakopávačky a rychle čapnout uniterum. To se mi dařilo, vypadalo to, že si toho ani Ruythela nevšiml dokud jsem se neprobala z bezvědomí bez Unitera v ruce. Ten chlap furt mlel něco o tom, že je jeho a nikomu ho nedá. Kath pak nakonec Ruytelu dorazila, sebrala Uniterum, hodila ho mě do rukou. Svázala ho a pak už jenom honem pryč dokud se to v labyrintu nezačalo sypat. Uniterum mi hřálo v rukou. Prý to bylo kvůli tomu, aby nás ochránilo.
Všechno dopadlo dobře až na to, že Daro to při souboji dostal do hlavy a byl pár týdnů mimo. Trhalo mi to srdce víc než jak si umíš představit. Zapomněl na všechno co se dělo. Po probrání si myslel, že je prvák a že se jenom bouchnul do hlavy. Postupně se mu pak vzpomínky vraceli, ale už to nebyl on... Na začátku prázdnin jsem to s ním pak skončila. Neměla jsem už síly na to ho furt mít na očích a všechno dalšího k tomu. Přes prázdniny jsem se pak rozhodla, že už nechci být jenom ta jemná květinka co by neublížila mouše. Chci umět bránit sama sebe a i ostatní kolem, co mám ráda. Dohodla jsem se s Jamiem Palmaaterem, že mě doučí kouzla a procvičí tak, abych nebyla hned vyčerpaná a abych byla schopná něčeho dosáhnout. Nikdy bych ale neřekla, že by to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nakonec to nebylo jenom doučování ale i sblížení a daní se dohromady. Je to skvělý kluk, ikdyž všichni říkají, že bych s ním být neměla protože měl už spoustu holek. Ale tak nějak mě to moc nezajímá. Teď je teď minulostí je netřeba se zabývat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama